Články - rubrika Historky členů

Metodika Reportáže z akcí Dění v oddíle Historky členů

 Jak jsem měl orgasmus při záseku do plastického ledu

Rubrika: Historky členů 

Norsko 2011 Tromso a jiné

Autor: Mamánek

1. Rekvik
2. Píťa je prostě fěšák
3. Píťa a jeho odvážné kousky
4. Mamánek v ledové jeskyni
5. Mamánek v podání ledové frézy I.
6. Mamánek v podání ledové frézy II.
7. Mamánek a Petzl
8. Briefing
9. Abalakovy hodiny
10. Northern lights - (bivak za 70° rovnoběžkou)
11. Tomokdalen
12. Píťa
13. Rekvik
14. Píťa vypadá jako omrzlá sračka a to bylo jen -20°C
15. Píťa a jeho odvážné kousky
16. Cestou do Lyngen Alps
17. Píťa a pejskové
18. Mamánek a pejskové
19. Jedno vrcholové foto
20. Jo ledy, to nás baví
21. Mamánek
22. Mamánek ve štandu
23. Mamánek se naučil lézt bez poutek
24. Norsko
25. Norsko
26. Kvaloya
27. Píťa pózuje
28. Píťovi to letos leze
29. Lyngen Alps
30. Bezva parta
Všechny obrázky



Ať si kdo chce, co chce, říká, ať si mamka slzy utírá, k mladému horolezčeti patří cepín jako k velbloudovi hrby. Pod vedením oddílového instruktora, slavného i zkušeného "alpinisty", trenéra a dietologa v jedné osobě "Píťi", se letos i já vydávám na svoji severskou pouť za dědou Mrázem a po stopách Yettiho.

S sebou si balím do batůžku vše potřebné: čepice ala Sherlock Holmes s perem ala Robin Hood, argentinské pončo od bohaté tety, tenisové boty s galošemi, topografickou kartu, konopné lano, vábničku na losy, opalovací krém, šnorchl, ploutve a kulovnici nabíjenou zpředu (výlet do Norska na ledy, není výlet na Kokořín).

Žďárák nechávám doma... Píťa má žďárák dvoják - jelikož mám asi mělčí spaní, měl jsem si vzít svůj, slyšel jsem Píťu jak řeže asi 1 kubík dřeva. Nutno dodat, pro značnou únavu jsem ho nemohl ani kopnout a nakonec vždy usínám.

Konečně na místě. Rozhlížím se kolem sebe. Všude kam se člověk podívá, vidím sníh, vidím sníh, vidím hodně sněhu, fjordy, skály a hlavně ledopády.

Nešetříme hesly typu: zimu máme každý rád, zima je náš kamarád!

Nástupy na ledy jsou plné sněhu, postupuji radostně vpřed. Píťa jako zkušený lavinolog čas od času znejistí divným zapraskáním ve sněhu. I přes sebevětší opatrnost se jednou ve druhé délce projíždí malou lavinou (tentokrát jištěn spolulezcem).

Mé cepíny značky Petzl Píťa zabavuje, řka, že jsou pro mne, začátečníka, moc ostré, podávajíc mi své dvě "Lípy" značky Grivel.

Lezení ve zdejším ledu nemá obdoby. Je to něco nepředstavitelného. Přenádherně nateklé ledopády nejrůznějších tvarů a délek jsou pro nás velikou výzvou. S úžasem vždy provádíme první záseky do ledu a pochvalujeme si zdejší kvalitu "jo to Norsko". Pohybujeme se většinou v obtížnosti WI3-4+. Píťa jako správný instruktor předává cenné zkušenosti a stoupá vzhůru jak pára nad hrncem metr po metru. Užíváme si lezení přes den, tak i lezení v noci za svitu polární záře, měsíčku a čelovek.
Ovšem pohoda končí v momentě, kdy se ve stěně rozzuří sibiřské peklo. Po ledových stěnách se pravidelně vyvalí vzduch teploty a rychlosti Blizzardu, což našim zpoceným tělesným schránkám nedělá nejlíp. Dotěrný vítr lze eliminovat uzavřením možných stahovátek na oděvu, ovšem uragán si s neztenčenou silou fičí vesele dál zbylou škvírou. Smiřujeme se tedy se skutečností - nastydneme a vyrážíme směrem k vrcholu.
I přes nepříliš teplé a nepříznivé počasí nemáme žádné viditelné známky poškození. Píťa mi dobře vysvětlil výhodu náhradní čepice, kukly a minimálně dvou páru nepromokavých rukavic.
S dosažením stanovených vrcholů nemáme velké obtíže, leč nutno dodat pár vypjatých situací se přihodilo. "Kovové předměty se vlivem mrazu stávají lepkavými". Onoho času, kdy by jistě zamrzlo i peklo a já jsem jen stěží hledal cit v prstech, jsem tuto radu opomněl a přidržel expresku v puse.

Obvykle vstáváme vyspaní do růžova a slizcí z potu předešlých dnů, že by nám mohli závidět i slimáci v plivátku.

Jelikož Píťa se také musel věnovat pejskům, odjíždím sám v dál po norských fjordech k moři. Odpoledne se nečekaně zhoršuje počasí, padají laviny a cesta zpět je uzavřena, "3x hurá". Ve fjordech je pokrytí signálem od norského Sputníka, kterého vystřelili do kosmíru. Píťovi posílám pohled, aby mne nečekal nějaký čas s večeří. Noci jsou chladné.
Pejskové, toť krásná kratochvíle. Dogsledding uchvátil nejen Píťu, leč po krátké chvíli i mne a tak když jsem dostal nabídku, vyzkoušet si práci mezi pravými mašery, neváhal jsem ani vteřinu a říkám "ano". Práce je to vskutku zajímavá, náročná a vzrušující. Pejskové se musí pomazlit, poškrabkat, nakrmit, zapřáhnout a řádně provětrat. Dělali jsme to vše s láskou.

Na společné soužití vzpomínáme kladně, bylo to prostě úžasné. Chvíle maximálního vypětí střídaly momenty totálního nic nedělání. Ještě než jsme opustili toto výjimečné místo, věděli jsme, bude se nám stýskat.

Za rok jedeme znovu, a kdo ví - možná i mnohem dřív.

Velké díky patří Radkovi za pohostinnost při zpáteční cestě, těžko by se o nás někdo postaral líp.

Článek vložil:     Mamánek - 15.3.2011

Ostatní články z této rubriky:

Skialpová Wildspitze z Pitztalu

[19.03.2019]

Pan Krpatina

[02.10.2018]

Ödsteinkante v Gesäuse

[15.07.2018]

Zulu a Hanka: Plzeň jim (skoro) patří

[19.06.2017]

Zase náhoda?

[01.05.2017]

Klouček

[20.01.2017]

Lyžař zalyžařivší si...

[21.03.2016]

Nejen ovce jsou postrachem horolezců

[21.09.2015]

Hrubice kvakerů a nostalgiků

[07.11.2014]

Zase kůl-túra ;-)

[11.06.2014]

Divadlo

[22.04.2014]

Zimní hory vol.1

[28.03.2014]

Moje první Zimní hory

[24.03.2014]

Lysá hora 24

[02.02.2014]

Jak jsme nedojeli do Höllentalu

[15.08.2013]

Dobyvatel hor

[07.08.2013]

Kterak se neplní horoškola, aneb smutný konec jednoho nováčka

[28.03.2013]

Chamonix a splněné sny

[07.10.2012]

Ödsteinkante

[12.07.2012]

Co dělá bývalá členka Humanity? Přece medvědici!

[10.10.2011]

Beskydská sedmička

[20.09.2011]

Jak jsme přežili naše první hory

[01.08.2011]

Kterak Chlupáč držku hodil a Adam ho chytil

[09.05.2011]

Kozelka, Odvedenecká 7

[30.05.2010]

Zimní Tatry

[30.04.2009]

Zase jedna svatba

[10.11.2008]

Svatba na Luční

[09.06.2008]

Moje první Tatry

[01.04.2008]

Civetta

[05.12.2007]

Lezení v Romsdalenu

[14.08.2007]

Na javánské svatbě II.

[25.06.2007]

Tryzna za Krokouše

[25.06.2007]

Naše Želváko -- Kačenka

[16.05.2007]

Nejasná zpráva o sněžné turistice

[05.05.2007]

Mrcasení v Ádru

[02.05.2007]

Humanitní reality

[18.04.2007]

Ledolezcům naschvál

[21.03.2007]

Drsná severská pohádka

[14.02.2007]

Téměř Silvestrovský vrchol

[05.01.2007]

Horko ťažko kolenačky

[29.11.2006]

Jak se paří v HOSOHOPO?

[13.11.2006]

Co dělat v Massone, když prší ?

[20.09.2006]

Festivalové dojmy

[28.08.2006]

Jak jsme přežili Adršpach

[20.06.2006]

Trocha romantiky nikdy nezaškodí

[09.06.2006]

Slunce, skály, pohoda

[15.05.2006]

Zasloužilá matka Karolína

[10.05.2006]

Anonym

[07.03.2006]

Oko II

[23.02.2006]

Želví ostrovy

[08.02.2006]

Fotky z lanových technik 2

[23.01.2006]

Slunce, vápno, sangría

[02.12.2005]

Co Sestruše slíbeno, dodrženo býti musí...

[17.10.2005]

Putování s Želvičkou do Paklenice

[02.09.2005]

Bergell, Val Chiavenna a Kaiser

[30.08.2005]

Rozloučení s Mirkem

[08.08.2005]

Beruška na mistrovství světa?

[01.08.2005]

Ne zcela povedený výlet do Taur

[23.06.2005]

Když se nepochlubí sám...

[07.06.2005]

Fantóm Řeže

[15.04.2005]

Lenka Uhlířová pod čepec

[11.04.2005]

Víkendové lyžařské hrátky

[25.01.2005]

Před pár lety u Havranů

[24.01.2005]

Pár fotek z trekkingu v Peru

[03.11.2004]

Na fesťák příště už jen s vlastním filmem

[31.08.2004]

Femme fatale nebo vamp?

[30.08.2004]

Zpráva o putování Joffreye de Peyrac, Velké lezečky, Kronikáře a Krvavého palce

[16.08.2004]

Exoticka veselice obrazem

[09.06.2004]

Drsní chlapi !

[21.03.2003]

Strašlivá historka s dobrým koncem

[02.03.2003]

Volně zpracováno 27.2.2003

[27.02.2003]


Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení 1024 x 768 a větší.
© Copyright: Jindřich Štěpán 2002-2008
Bezpečnostní obaly a pouzdra pro bezkontaktní paypass platební a kreditní karty